Chudenín potřetí

Již potřetí jsme zavítali do Chudenína, přesněji do pensionu St. Leonhard. Je příjemné se vracet na známá místa. Pension je situován mimo vesnici, uprostřed luk, v blízkosti lesa, lemován potokem - Chodskou Úhlavou, je to taková pěkná klidná oáza.

Letos nám počasí přálo a tak jsme se mohli společně koupat (Baronek se koupe už od března v různých vodách) v nedalekém rybníce na jiném okraji Chudenína. Nutno říci, že koupací místo bylo velmi pěkně udržované, krásná travnatá a příjemně posekaná pláž ohraničená vzostlými stromy, jež poskytovaly kousek stínu, do vody betonové schůdky a pěkná voda. Místo, kde jsme potkávali další pejsky, jež se přišli se svými lidmi vykoupat nebo je aspoň doprovodit, a tak si Baronek navíc s mnohými pohrál a poběhal. Plavat s výhledem na měkké kopce podhůří Šumavy, kolem louky, pole a lesy, občas k nám připlula labuť nebo si skočila blízko ryba, to nemá chybu. Pokud jsme se nešli přímo koupat, Baronek využíval zaplavání v jezírku, jež patří k pensionu, já bazén.

Na procházkách a toulkách jsme poznávali přírodu, Baronek se mohl učmuchat, seznamoval se s koňmi, ovcemi, krávami a co vše se ve městě nepotká. Malé jezírko bylo též domovem dvou bratrů norků, které Baronek asi neviděl, ale pečlivě očuchával všechny jejich stopy. Naslouchal ptákům, v noci se divil světluškám na zemi a létajícím světlušákům. Navečer jsme z balkonu pozorovali západ slunce, usínající den a objevující se hvězdy na nebi. Též pilný párek konipase horského, jež si udělal hnízdo v truhlíku s pelargoniemi na našem balkoně a právě se vyklubala ptáčátka, s trochou opatrnosti jim naše přítomnost nevadila.

Cvičili jsme agility v přírodě.

Bezva jsou novodobé kupky sena smotané do velkých válců, na jednotlivé se dá pěkně vyskakovat či je přeskočit, skupina je prýma na probíhačku nebo přeskakování z jedné na druhou.  Pochopitelně četné potůčky se musí prozkoumávat. V lese poslouží ke hrám stromy, pařezy, ležící kmeny i různé velké kameny. Též jsme hráli novou stopovací hru - "ponožka", kde ponožka ukrývající pamlsek je někam uschována a poté po stopě vyhledána, obsah je odměnou, nekonečná hra. Též jsme ale našli kosti - lebku asi srny či jelena, a další kosti z končetin (zvířecích), vše už pěkně vybílené.

No a po návratu to většinou vypadalo takto (ale jen na chviličku, strakáček je nezmar):

A aby to byla správná dovča, podnikli jsme i několik výletů - malou okružní cestu přes Kdyni s mnoha fantastickými výhledy do širého hornatého kraje, výlet po Šumavských slatích a Cestu za Vydrýskem - údolím řeky Vydry.

Počasí bylo pro nás příznivé, na toulky i koupání a byli jsme rádi, že úmorná vedra příšla až na konci týdne, kdy už jsme jeli domů.

Těšíme se zase příště a děkujem všem, kteří se tam o nás tak dobře starali.