Cesta (nejen) na Slovensko

Naše cesta měla několik částí:

soukromou/společenskou s výlety

vědeckou konferenci ve Smolenicích

výstavy psů - Banská Bystrica a Bratislava

(odkazy vedou na sety obrázků)

V pátek po polednách jsme vyrazili směr Banská Bystrica. Cesta dlouhá, ale vydali jsme se cestou severní, t.j. přes Pardubice, Olomouc a Bečvu na Slovensko, kde přes Žilinu a Martin do Bánské Bystrice. Krásná krajina kolem nás příjemně ubíhala, i bouřka nás předběhla, takže jsme Beskydy překonávali a kochali se výhledy po dešti. Dobrodrůžo byla cesta průsmykem mezi Velkou Fatrou a Kremnickými vrchy, protože silnice je super horská dráha a už byla tma, průsmyk byl v mraku, tedy jako mlha. Nasbírala se nás kolona pěti aut, a nikdo se nehnal být první (jeli jsme druzí), ale úspěšně jsme projeli a za chvíli nás už vítala Banská Bystrica, kde jsme našli "náš" domeček.

V sobotu, krásný slunný den,  jsme se radovali z krásné zahrádky kolem domu, Baronek si vyzkoušel pravou psí boudu (pejsek už tam od ledna není), ale zejména potůček mu učaroval, dalo se do něj vstoupit brankou přímo ze zahrady. Níže po toku jsme našli i malou nádržku a splav, kde se dalo i zaplavat. A tak mokrý strakáček s námi vyrážel na výletek do Ružomberoku, cestou jež vede přes Donovaly. Tam krom nových lidí potkal i pejska Huga, kterému řádně zkontroloval byt. Nevím jak Baron, ale užili jsme si oběda s posezením s přáteli v zahradní restauraci s výhledem na překrásné hory.

V neděli byla na programu výstava, první slovenská. Vyznačovala se zejména velkým prostorem, vše, kruhy i místo kolem bylo příjemně veliké, vzrostlé stromy a různé stavby poskytovaly dostatek stínu a na vzdory předpovědi se udrželo pěkné počasí a navíc, bylo to na koupališti, kde se mnozí pejsci s radostí vykoupali a tím si zpestřili výstavní program, samozřejmě i Baronek. Na výstavě se sešli 4 strakáči, ale pouze jeden byl místní, dokonce z Banské Bystrice. A tak jako vždy, strakatá skupina se navzájem posilova a povzbuzovala, dva pejsci běželi v závěrečných soutěžích (na Slovensku ČSP není národní plemeno).

V pondělí bylo sice oblačno, ale přesto jsme se vydali na výlet na Chopok,  pouhých 40 km od BB bylo velké pokušení. A ačkoliv to do poslední chvíle vypadalo, že se mraky protrhají, opak byl pravdou, když jsme nakonec na Chopku vyjeli z lesa, obloha byla "vyhlazená" a silně pršelo. Vůbec to nebylo na procházku.  Na Srdiečku nám říkali, že to tak bude do večera. Co naplat, vrátili jsme se do údolí Hronu a poobědvali v příjemné kolibě, samozřejmě halušky.

V Banské Bystrici si Baronek užil i různých návštěv a ukázal se jako příjemný společník, předvedl některé své dovednosti v dog dancingu a  sklidil obdiv a vysloužil si hodně hlazení a pochval.

V úterý jsme se vydali na pracovní část naší cesty, tedy směřovali jsme na konferenci do Smolenic. Překvapením na cestě byla perfektní nová dálnice, resp. rychlostní cesta se super povrchem a elegantně upraveným okolím, v době naší cesty s minimálním provozem. Přesto jsme ji na chvíli opustili a odbočili na Banskou Štiavnicu a jezero Počúvadlo. To jsme obešli, Baronek si samozřejmě zaplaval. A zase jsme si užili malé dobrodrůžo na cestě, jeli jsme totiž přes Štiavnické vrchy asi 15 km po silnici, kde se vejde jenom jedno auto, naštěstí jsme potkali jen dvě, moc lidí nemělo stejný nápad.

Brzo poté už Baronka čekala nová zkouška, účast na odborné konferenci: naváže na svého předchůdce Atoska, jenž byl maskotem těchto kvasinkových konferencí? Pravda, je mnohem mladší, Atos byl na své první konferenci v devíti letech a to už měl "odchozeno" několik semestrů přednášek biologie na universitě. Ale i mladý Baronek se s pobytem na hradě Smolenice a konferenci vyrovnával docela dobře, zvykal si na provoz, odložení na terase, ale užil si i péče a radovánek s mnohými kolegy. Jako před dvěma lety (to byl ještě štěnda), se s kolegyní vydal na výpravu do podhradí, cesta potůčkem a dovádění na louce mu zpříjemnilo pobyt. Nejvíce si užil závěrečný večírek, mnoho rukou mu hladilo kožíšek a táhl to s námi až do tří do rána, kdy jsme si dali běh na věž s rozhledem do širého kraje i na hvězdy. Druhý den už balení, závěr a konec pohádky na hradě.

Přesunuli jsme se do dalšího stanoviště, Neusiedl am See, odkud jsme v sobotu a v neděli vyráželi na výstavu do Bratislavy. Tam byl Baronek jediný strakáč. Opět, výstava se vyznačovala velkým prostorem, jak kruhů tak místa kolem něj a navíc ve střední hale běžely závody agilty a ukázky dog dancingu, které jsme sledovali, v jednu chvíli to vypadalo, že i Baronek vystartuje. Též nás navštívila panička od Agi Berkast, která nás podpořila první výstavní den. Baronek v Bratislavě získal 2x CAC a jeden BOB. Nemohla jsem nevzpomenout, kdy jsem na stejném místě byla s Atoskem na (vědecké) konferenci v roce 2005, jeho největší - bylo přes 1000 lidí a dostal i vlastní jmenovku, dodnes mají na universitě v Bratislavě tablo, kde je jeho fotka uprostřed. A tak Baronek v této hale též uspěl, i když na úplně jiné akci.

Pondělí, poslední den našeho putování jsme věnovali cestě kolem jezera Neusiedl, které je velmi zajímavé, celé jsme ho objeli, udělali spoustu zastávek a byla to příjemná tečka za naším putováním. Pak už jen dálnice, cesta byla dobrá a tak jsme za nedlouho byli doma. Šťastní a spokojení.