Strakatý minitábor v Hodoníně

Už jsme se těšili dlouho, a konečně nastal toužený den D - 10.7.2013 jsme vyrazili směr Hodonín na čtyřdenní strakatý minitábor. Spolu s námi dalších 11 strakáčů z různých míst republiky směřovalo tamtéž. Pro nás cesta daleká, a protože bylo vedro, 2x jsme zastavili na koupání. V podvečer jsme byli na místě, na cvičáku v Hodoníně. Zahájení bylo příjemné, u táboráku s opékáním buřtů.  Tam se upřesnil program a rozdělení do družstev. Ještě se k nám přidalo několik pejsků z blízkého okolí, abychom byli 4 družstva po 4. Cvičilo se 2x denně, jednou agility a jednou kynologie (poslušnost a stopa). V podstatě jsme žili na cvičáku od časného rána do noci, neboť je velmi pohostinný. Má dvě zóny, vstupní s prostorem pro malou psí lítačku, kotci a příjemnou klubovnou s kuchyňkou a posezením venku. Vlastní část na výcvik je veliká, a protože jsou kolem již letité stromy, nebyla nouze o stín, i dva parkúry se vešly do stínu a ještě zbylo místo na výcvik poslušnosti. Hned vedle  se dalo brankou projít ke Staré Moravě, kde si „vodní“ pejsci mezi cvičením rádi zaplavali. Agility nás cvičila Eva, co má Roxinku, a na pomoc jí přišla další cvičitelka Katka.  Poslušnost a stopy cvičil Libor od Bucka a Pepa, jenž má chovnou stanici z Majklovy zahrady. To bylo vše velmi dobré, neboť každý z nich má osobní zkušenosti se strakáči. Jednotlivé lekce se příjemně střídali s odpočinkem, nikde nebyl žádný spěch ani stres, což prospívalo pejskům i páničkům. Dny tak příjemně ubíhaly, možná až moc rychle; večer co večer jsme se scházeli na posezení u ohně. Jedno odpoledne jsme se všichni i s pejsky vypravili na plavbu lodí po řece Moravě, a vlastně jsme měli loď sami pro sebe. Někteří pejskové při plavbě soustředěně sledovali okolí, ale mnozí využili čas klidu k odpočinku a uložili se na palubě pod lavice. Poslední den jsme měli hravý, byly dvě soutěže pro pejsky s páníčky a dvě soutěže pro samotné páníčky. Nakonec se vše vyhodnotilo, každý tým dostal malou odměnu a cenný diplom. Velký dík patří Evě Homolkové, která to nejen celé vymyslela a zajistila, ale i vedla ve velké pohodě. Dík patří též Liborovi a Pepovi za kynologický výcvik.

A co Baronek? Po delší, z mé strany technické, pauze si radostně zaběhal agility. Nutno podotknout, že nic nezapomněl a jakoby si toho považoval, držel se na parkúru a běhal s velkým zaujetím. A to na cvičáku byly dvě háravky,  jejichž vůně mu jinak nedala klidu. Ale i to se musí cvičit, neboť na agi závodech háravky normálně běhají. Já jsem byla ráda, že konečně jsme mohli udělat cvičení stopy pod vedením zkušeného kynologa, neboť do teď jsme to dělali jen podle literatury a jak jsem si to vymyslela. Byla jsem ráda, že při cvičení dal Baronek stopu velmi pěkně.

A ještě nám zbyl čas a síly na malý výletek, s Baronkem jsme se vypravili do Tvarožné Lhoty, to je už v Bílých Karpatech, na horu Travičnou, kde je rozhledna. Baronek zůstal dole a já vystoupala 179 schodů na skvělou vyhlídku (od Pálavy až po Velkou Javořinu). Před cestou domů jsme ještě navštívili několik míst v blízkém okolí Hodonína, fotodokumentace zde.

Fotky, které dokázali pořídit jiní účastníci tábora jsou zde: A, B1, B2, C, D, E, F a brzo budou jistě i na stránkách Spolku zde, ,,     ;;,