Svatováclavské hopsání

Na svátek sv. Václava probíhá tradičně řada akcí. S Baronkem jsme byli na neoficiálních závodech agility - Svatováclavské hopsání - pořádádaných ZKO Nymburk. Byly to naše druhé závody mimo domovskou školu Narya. Nymburké cvičiště je příjemně velké, výhodou bylo, že jsme mohli parkovat přímo v areálu a tak využít auto jako zázemí. Jak jsme běželi? Byli jsme v kategorii začátečníci L, kteří běží až jako poslední. Takže nejdříve velké čekání. Pak Baronek vyběhl na trať jumping, jenže se tak zaradoval, že už je na trati, že po malém nedorozumění v navádění, kdy jsme vypadli z rytmu, vyrazil sám a oběhl si několik překážek navíc, pak se ale vrátil na správnou trať a doběhl pěkně, jenže jsme nasbírali dost trestných bodů a díky překážkám navíc i delší čas. Protože to byly neoficiálky,  a nepřesáhli jsme maximální povolený čas tratě, nedisknuli jsme se a tento běh jsme byli 10 z 11 týmů.  Takže pokrok v porovnání s Kutnohorským grošem na jaře (tam po dvou skočkách pokračoval rovně mimo parkur za psí slečnou v řadě diváků). Jak zabránit tomto radostnému projevu a samostatné aktivitě na parkuru? Budeme muset pro další závody vymyslet a vyzkoušt. Před druhým během, agility, jsme si tedy dali malé cvičení triků, procházku a řadu skoků na rozvičovacích skočkách. Asi se podepsala též trochu únava z čekání,  nicméně při nástupu na trať agility už byl Baronek plně sousředěný jen na start, sledoval jak jdu na místo odkud ho budu navádět v úvodu (za druhou skočku) a pěkně vyběhl. Běh to byl pěkný, prostředí závodů ho motivovalo k vydání maxima, běžel přesně a velmi rychle, rychleji než běhává na tréninku. Proto jsme nasbírali několik trestných bodů, přece jenom v té zvýšené rychlosti se nám nepodařilo včas dotočit oblouk a vyběhl mimo trasu, při návratu skočil navíc skočku, která se nabízela v cestě; to je tím, že ještě neumíme úplně zkrácené skoky s následným obratem či změnou směru, takže skáče na dlouho a pak teprve točí, což ve velké rychlosti dá dost velký oblouk. Byla jsem velmi potěšena na zónach, které prošlápl poctivě, sama jsem uběhla délku lávky rychle, takže žádné zdržení. I když jsme skončili opět na desátém místě, byla jsem velmi spokojená. Baronek si to užil a jeho nadšení a přirozená soutěživost je příslibem a motivací do dalších tréninků.

Mimo to, byla ještě hra, jenže tam nemohl psovod mít náskok, takže to v současnosti nemáme moc šanci. Baronek dobře proběhl tři překážky, ale když jsem tam nebyla blízko, nevěděl jak dál, nicméně se opět potvrdilo jeho ohromné nadšení ze soutěží.

Nutno poděkovat organisátorům závodu a rozhodčí paní Martině Hronové, vše probíhalo velmi příjemně a ZKO byla velmi pohostinná.